úterý 21. února 2017

Noah Woodiwiss v Klatovech

Jednou z činností, kterou musím ( a rád ) s kolegy čas od času dělat, je představování našeho města návštěvám. Často jsou tu poprvé, představení města je pak  trochu "adrenalinovým sportem."  Cítíme zodpovědnost, protože si přejeme, aby město Klatovy viděli tak krásné, jak je vidíme my sami .( ...  a uvědomujeme si, že náš pohled je poněkud subjektivní prostě proto, že své město milujeme).  Citíme zodpovědnost i ve vztahu ke Klatovanům, nechtěli bychom jim "to v očích našich návštěvníků pokazit."


Minulý týden Klatovy navštívil pan Noah Woodiwiss, ekonomický tajemník velvyslaneství USA v Praze v doprovodu své kolegyně z politicko ekonomické sekce paní Heleny Markusové. Měl jsem tu čest být jim průvodcem.

Pan Woodiwiss se jako kariérní diplomat se zkušeností z Číny, nyní i z České republiky, zajímal nejen o historii města, ale i o otázky ekonomické, politické. 


Při setkání se studenty klatovského gymnázia hovořil o česko-amerických vztazích, o nedávných amerických prezidentských volbách, o svém studiu i o svých zkušenostech. Potěšilo nás, že naši vlast vidí jako stabilizovanou, demokratickou zemi, jako spolehlivého partnera a spojence USA.  Zmínil i to, že jeho překvapuje, jak málo si my, Češi, vážíme toho, v jaké krásné a klidné zemi  žijeme. Velmi ocenil pozorný zájem studentů gymnázia i výbornou úroveň jejich angličtiny. 
 


 
Po setkání se starostou Rudolfem Salvetrem jsme našim hostům ukázali klatovské katakomby a Pavilon skla. Obě památky hosty nesporně zaujaly, obě jsou nejen připomínkou minulosti, jsou i kvalitními turistickými cíli. Nevěříte ? Pak zmíním jen dvě čísla : katakomby loni navštívilo více než 47 tisíc lidí, pavilon skla 11 tisíc. 



Moderní Klatovy pak v programu našich hostů reprezentovaly Rodenstock a Mammocentrum Klatovy. Rodenstock jako nadnárodní firma působící na několika kontinentech a zde v Klatovech zaměstnávající více než 900 pracovníků. Špičková výroba, logistika, světové zkušenosti.


Mammocentrum jako screeningové centrum specializované na preventivní vyšetření prsu,  součást unikátního českého screeningového systému, jímž  Česká republika udává "tempo zřejmě nejen v Evropě." Pana Woodiwisse i paní Markusovou zaujal  popis vyšetření



i  informace,  že "incidence nádoru prsu je v České republice stejná jako v okolních zemích, mortalita je však o 33% nižší." Stručně řečeno : je-li zjištěn nádor včas, dá se s úspěchem léčit.


Při setkání u "kulatého stolu" ( ve skutečnosti hranatého) v hotelu Ennius pan Woodiwiss potěšil účastníky i tím, že řekl : " Zajímá nás nejen to, co se děje v Praze a velkých centrech a co si tam lidé myslí, zajímá nás i názor Váš zde v Klatovech." Tím odstartoval zajímavou diskusi o hospodářské situaci, o vzdělávání, o česko-amerických vztazích.


 



Na závěr připojím několik obrázků ze zajímavého dne a přání : kéž by i další "cizinci" vážili cestu do Klatov a jim podobných měst a míst, aby získali dobrou a pravdivou představu o tom, jak se v Čechách žije. Četbou novin ji nezískají, zdá se mi ... to samé však platí i o nás : jen setkáváním a kontakty se skutečnými lidmi ( ne jen jejich "mediálními obrazy") nám dává šanci vědět, pochopit a znát.

Thank you for coming, Mr. Woodiwiss, Mrs. Markusová.









čtvrtek 12. ledna 2017

Klatovy mají rozpočet na rok 2017

V úterý 13.12.2016 zastupitelstvo města Klatovy projednalo a schválilo rozpočet města na rok 2017. Jako místostarosta zodpovědný za rozpočet / a jeho předkladatel / mám radost, že se tak stalo jednomyslně. 

Uvědomuji si, nakolik se liší "politika v Klatovech" od "politiky v Praze .. a jinde." Je jasné, že kdyby "kdokoliv chtěl, zvedl by ruku proti, už jen z toho důvodu", aby výsledek hlasování nebyl 23:0 pro předložený rozpočet. 

Připadá mně, že tu žijeme v "jiné době", v době, kdy argumenty stále mají svoji váhu a cenu, kdy společný zájem ční "nad stranickostí", kdy " Klatovy jsou více než cokoliv". 

Díky za to, dámy a pánové.

O rozpočtu píšu na straně dvě Zpravodaje :

Případně si článek můžete stáhnout jako jpg obrázek :



  

pátek 30. prosince 2016

Dante - génius, který se také mýlil.


Řekněte Dante a zazní Florencie … a zdáli pak ozvěnou Beatrice. Řekněte Florencie a oči Vám zaplní jas, krása a slzy, protože k Florencii nemůže být nikdo lhostejný. Buď ji milujete nebo nenávidíte. Má i svá stinná místa.  Přesto spojení není tak zcela jednoduché a ani samozřejmé.  Ano, Dante Alighieri se ve Florenci v roce 1265 narodil. Strávil tu valnou část svého života, Florencii  miloval a měl ji vždy na paměti,  nakonec však zemřel ( paradoxně) jako  florentský štvanec v Ravenně ( 1321) a tam je i pohřben. Proč tedy to silné pouto  : Dante= Florencie, Florencie= Dante ?


Možná proto, že  Dante se ve Florencii „narodil“ i jako umělec, jako „otec italštiny, pramen i koruna poezie“, jeden z vůdčích duchů Dolce Stil Novo, sladkého nového stylu. Zde potkal svoji platonickou lásku Beatrici Portinari, které zajistil nesmrtelnost ve svém díle  Commedia, či Commedia Divina tedy Božské komedii, jak ji později nazve jiný slavný Florenťan Giovanni Boccacio v prvním Dantově životopise.


To vše jsou „středoškolsky známé věci“, Dante byl  velký umělec,  předchůdce renesance. A žil ve Florencii. To ví přeci každý!Ale je to vše, co bychom měli o tomto výjimečném muži znát  ?Právě, že není !  Dante a jeho život by samy byly námětem na román ( přinejmenším), pokud by ovšem „naše moderní doba“ cosi tak složitého, rafinovaného a přitom tajuplného jako román je či být má, dokázala přijmout. Rychlost, pomíjivost, nedočkavost, netrpělivost – to vše jsou charakteristiky naší doby a i ty mohou za to, že   namísto románu věnujeme Dantemu slovníkové heslo a několik odstavců v učebnicích. Máme při tom hřejivý pocit, že je to tak správně.  Správně to není, jen snad je to příkladem toho, jak lze „zabít“  osobnost tím, že ji zařadíme do čítanek a že o ní učíme v hodinách literatury a dějepisu“. 


Mýlím se ? Já se obávám, že nikoliv, nicméně odpověď na to, zda ano či ne, si může každý, kdo bude číst tyto řádky, dát sám.


Stačí pouhé dvě otázky :1)      Proč a kdy se Dante stal florentským vyhnancem a proč se nikdy do Florencie nevrátil ?2)      Čím jiným a čím vším se Dante zabýval mimo poezie ?a pokud Vaši zvídavost, ale i zvědavost, zaujmou, dojdete (asi) záhy k přesvědčení, že skutečně slovníkové heslo nestačí a že muž jménem Dante Alighieri si zaslouží víc.Odpověď na první otázku souvisí s jeho politickou činností.  Kdo ji nezná, možná  nalistuje např. wikipedii a zjistí, že Dante byl mezi léty 1295 -1301 „politicky činný“, a to natolik, že v roce 1300 byl jedním ze šesti florentských priori. Byl představitelem tzv. bílých guelfů. Ačkoliv guelfové obecně podporovali papeže proti císaři, dostal se Dante jako představitel florentské republiky do sporu s papežem Bonifácem VIII. Toho podporovali florentští černí guelfové a ti též ve sporu, který byl de facto sporem o míru nezávislosti republiky na papeži,  převážili.  Dante, který zřejmě chápal politiku jako službu vlasti, neuspěl v politice -  služce partikulárních zájmů papežů, králů a jejich rodin. 


Dante, autor latinsky psaného politicko- filosofického pojednání  Monarchia, se po zbytek svého života (celých 20 let) musel pohybovat mimo dosah své Florencie, kde mu hrozila hranice a smrt v plamenech. Hrozba,  která už nikdy nepominula, přestože několikrát doufal, že se domů vrátí. V té souvislosti je zajímavé, že snad nejvíce spojil své naděje s mladým Lucemburkem, císařem Jindřichem VII ( otcem českého krále Jana Lucemburského). Dante doufal, že by Jindřich mohl být novým Karlem Velikým a asi i snil sen o sjednocení Itálie.  Císař sice dokázal Danteho nepřátele – černé guelfy – vyhnat z Florencie, ale bohužel zemřel  příliš brzy - 24.8.1313 v Bueonconvento, ( jeho ostatky dodnes leží v katedrále v Pise).  A s ním zemřela (asi) i největší Dantova šance na důstojný návrat do Florencie.


Danteho politické „angažmá“ je koneckonců  patrné i v jeho Božské komedii. Stačí si jen připomenout, kolik různých svých současníků na cestě peklem, očistcem i rájem potkává. A právě jejich umístění tam, či onam, je Dantovým soudem jejich životů a činů. „Je to přesně tento aspekt   - zájem účastnit se přímo událostí své doby, formulovat námitky, vyjádřit protest a zděšení – který jej spojuje s naší dobou … Dante byl prvním kreativním spisovatelem našeho tisíciletí, který zaujal významné stanovisko k morálním, náboženským a politickým otázkám své doby ..“ říká  profesor David Higgins na str.11  úvodu oxfordského vydání Božské komedie.Není to vzrušující ?  Uvědomit si, že  Dante nebyl romantickým rozervaným umělcem pozdějšího ražení, že byl a vědomě chtěl být součástí establishmentu své doby, že se chtěl podílet na řízení své společnosti. Že kdyby žil dnes, chodil by volit, chtěl by být volen, možná by psal blogy, články do nejrůznějších ( asi i renomovaných) novin a časopisů, že by toužil být viděn v televizních diskusích …. Avšak když neuspěl tam, kde by si býval nejvíce přál, neutekl do nicoty a neutopil své zklamání ve víně ( a to tehdy jako i dnes bylo v Toskánsku výtečné) a věnoval svoji energii a úsilí druhé věci – studiu, tj. poznání.


A právě studium a dosažení vzdělání ( nikoliv ovšem akademických gradů) je odpovědí na druhou otázku, kterou jsem výše položil.  Ačkoliv se málo ví o Dantově formálním studiu  - tj. jakou školu či universitu navštěvoval, byť spekulace jsou v tomto ohledu zajímavé - je známo, že byl  vzdělaným člověkem. Věnoval se , řekněme logicky ( byl to přeci básník ! ), studiu toskánské , antické latinské (Vergilius), ale i okcitánské poezie.  Po smrti  Beatrice ( 1290) hledal útěchu v Boethiově De consolatione philosophiae ( česky překládané jako Filosie utěšitelka). Zřejmě se zúčastnil i diskusí  dominikánů a františkánů, když ti první vysvětlovali teorie sv. Tomáše Akvinského, ti druzí pak mysticismus sv. Bonaventury. Toužil tedy vědět a znát, byť asi i tušil, že rozum sám na pochopení světa nestačí.


Vzdělání, zřejmě, bylo pro Danteho nezbytností a podmínkou vlastní práce.  David Higgins, v již zmiňovaném úvodu k překladu Božské komedie, cituje samotného Danta : „ Všichni lidé, jež vyšší přirozenost prodchla láskou k pravdě, by se měli cítit pobízeni k tomu, aby pracovali ve prospěch budoucích generací, které tím obohatí tak, jako sami byli obohaceni prací svých předchůdců. Nechť není žádné pochybnosti, člověk, který má prospěch ze společného dědictví, ale nedělá si starosti s tím, aby přispěl ke společnému dobru, smutně selhává ve své povinnosti.“


To je i na dnešní dobu neobvykle angažovaný názor.


Prof. Higgins píše  : „ Dante si ošklivil široce rozšířený materialismus, náboženský cynismus a politický oportunismus, které deformovaly jeho svět.“Dante promýšlel, přemýšlel, pracoval a studoval, vždy ovšem s ohledem na praktickou aplikaci toho, co svým úsilím získal. Není to moderní, možná nadčasový přístup ?


A není náš dnešní post-moderní svět  a přístup  - postavený na hromadění všeho, majetku, titulů, moci, popularity etc., ale ve velké míře lhostejný ke skutečnému vzdělání a vědění – dědicem Bonifáce VIII, kterého Dante tolik nemiloval, než Danteho samotného, byť na papeže jsme zapomněli a Danteho zná každý ?  V době, kdy žil Dante,  svět hledal své nové paradigma. Náš svět, Euroatlantická civilizace,  je hledá i dnes.


Myslím-li na muže, jehož dnes představujeme jménem  Dante Alighieri, mám pocit, že cítím chvění, touhy, aspirace, které jej prostupovaly. Že tuším zklamání, ale i závratnost úspěchu, kterých se mu dostalo. Že vidím úzkost i rozhodnost, které jej (paradoxně) obě předurčovaly. Vidím a cítím život a jeho vibrace, jako by Dante byl a žil i dnes, jen kdesi jinde, takže se nepotkáváme.   Možná by i on zvolal : „Života bído, přec mám tě rád!“


Pusťme tedy tohoto skvělého muže ven z čítanek a inspirujme se tím, co říkal, konal, v co doufal a i tím, v čem se mýlil.


Neboť Dante Alighieri byl génius, který se občas mýlil. Nebyl skvělý ?  

neděle 18. prosince 2016

Krásné Vánoce a šťastný nový rok 2017.

Moji milovaní, milí přátelé, známí, náhodní čtenáři,

dovolte mi, abych Vám popřál krásné Vánoce a vše dobré do nového roku 2017. Co více si přát než lásku, naději a víru, a také štěstí, zdraví, spokojenost ... určitě Vás napadne spoustu dalších krásných "věcí a přání."

Nádavkem Vám přeji, abyste uměli i v příštím roce těm krásným přáním jít naproti. Neboť jenom tomu je dáno, kdo se přičiní. Abyste nečekali na to, až Vás osud osloví, ale abyste měli sílu svůj osud tvořit sami a aby Vás náhody  nepřekvapovaly - nepříjemně :  příjemně klidně mohou. Abyste svůj osud dokázali, bude-li to nutné, přijmout, byť by byl jakýkoliv.

Abyste nezapomněli na to, že jsme tu jen návštěvou a uměli jste rozlišovat podstatné a nepodstatné, dobré a špatné, krásné a ošklivé. I já se budu snažit, abych naplnil to, co přeji Vám.

V roce 1206 se mladý muž jménem Francesco Bernadone vydal na nelehkou cestu do budoucnosti. Tehdy složil krátkou báseň, modlitbu :
Nejvyšší, slavný Bože,
osviť temnotu mého srdce
a dej mi pravou víru, pevnou naději, dokonalou lásku,
hlubokou pokoru, rozum a poznání,
abych zachoval Tvá přikázání.

Ten samý muž pak 14.9.1224 shlédl ze skály La Verna a jeho ruce, nohy a bok přijaly stigmata, jimiž se přiblížil svému Bohu.


Mezitím stihl "vynalézt jesličky a betlém" - kouzelný způsob slavení Vánoc a narození Ježíše Krista :dodnes po celém světě křesťané přicházejí v tomto čase k jesličkám a zpívají koledy:

A tak zpívejme i my všichni "Narodil se Kristus Pán, veselme se!" A hleďme do budoucna s radostí a nadějí, navzdory všem protivenstvím.




sobota 12. listopadu 2016

Trump ... Trump ... Trump

Nikdy jsem si nemyslel, že bych psal blog na téma "Trump". 

Možná bych neměl : to by mně určitě doporučila moje manželka Jana : " Napíšeš něco, co si myslíš opravdu upřímně ( ne jako Stanislav Gross) a co čtenář, to jiné čtení. Budeš si myslet A, ale kdekdo si to bude vykládat jako B." 

Obávám se, že může mít pravdu. Ale nedá mně to ... politika, historie, smysl dějin a smysl našeho života, života jedince ... to vše mě zajímá a kromě toho, přestože svoji ženu miluji, nedělám jenom věci, se kterými souhlasí. A protože mě miluje, jak pevně věřím, odpustí mně i to, co se jí nelíbí ... mám za to, že to tak má, pánové, většina z nás. A že to je skvělé.

No ale k věci. Jsem rád, že nejsem Američan a že jsem tudíž nemusel nedávno k volbám. Také mně ale nevadí, jak ty "jejich volby dopadly." Byly svobodné, přišlo jim hodně lidí a vyhrál (překvapivě) kandidát, který se nelíbí ani médiím, ani establishmentu, ani EU, dokonce ani "mnohým u nás." 

Kdesi ve velkých amerických "cities" se prý stávkuje a nespokojení lidé blokují ulice, silnice, mosty .. netuším, co všechno dalšího. Dokonce jsem viděl i transparent " NOT MY PRESIDENT" : ten mně byl povědomý, na chvilku jsem měl pocit, že v tomto ohledu jsme Ameriku ( jde-li to vůbec) předběhli. 

Ale upřímně : je to jeden z nejstupidnějších transparentů ( a prohlášení ), které lze shlédnout. Sice trefně popisuje duševní rozpoložení svého nositele, ale to je "asi tak všechno" ( jak se tu kdysi říkalo). 

Prezident, je-li zvolen, je prezidentem ať se to Pepíkovi, či Pavlovi, byť by i byli ověnčeni tisíci akademickými tituly, případně čímkoliv jiným, líbí nebo nelíbí.  Pepík a Pavel, kteří obviňují své nezodpovědné, přihlouplé, nevzdělané ...  spoluobčany, kteří něco takového dopustili, by měli, při vší úctě a s ohledem na své akademické tituly, pochopit a uznat, že tomu tak je či může být. 

Že v demokracii se "hraje podle pravidel", že ta "pravidla jsou dána na začátku hry" a že je není možné měnit "nakonec", protože to nedopadlo tak, jak jsme si mysleli .. ."

Zdá se, že tohle chápe Hillary Clinton i Barack Obama, kteří v tomto duchu mluví a jednají ( asi ), ale že je to težké pochopit "jiným".  Ať se to komukoliv líbí nebo nelíbí, bude si muset zvyknout na to, že americkým prezidentem záhy bude Donald Trump a že ostatní ... se s tím  budou muset smířit. 

Možná to nebude až tak špatná změna. Možná si dokonce my, Evropané, leccos uvědomíme, o leccos se budeme starat sami (např. generálové hovoří o rozpočtech na obranu) a možná, dá-li Bůh a voliči, "to vymete" třeba jen pana Junckera ... nevím, jak to vidíte vy, ale pro mě to není až tak špatná představa.

Evropa a idea "United in Diversity" - tj. " jednotni v různosti" - je skvělá myšlenka, navzdory tomu, co hlásají "euroskeptici všech ražení." Největším nebezpečím této myšlenky nejsou "euroskeptici", nýbrž ti, kteří ji nyní "institucionálně okupují" : pro mě třeba pan Juncker. Jak řekl moudrý dominikán : "Největším nebezpečím pro víru a církev jsou zbožné kecy!" 

Anebo se mýlím ?

Martin Šimek : Modlitba pro M.

Při slavnostním předání klatovského poeziomatu veřejnost jsme měli možnost potkat se také se zajímavým plzeňským ( či dobřanským?) básníkem Martinem Šimkem. Daroval nám útlou, ale krásnou sbírku MODRÝ PARAVÁN. Z ní dnes vybírám jednu půvabnou báseň a přeji panu Šimkovi ( nejen dodatečně  k jmeninám) hodně úspěchů a inspirace.


Modlitba pro M.


Dnes bílá skryla všechnu špínu ulic
a sníh pak padal vzhůru do nebe
Kamenným andělům vtom světlo padlo na líc
začali křídly pleskat o sebe


Jsou těžká křídla jsou-li vytepána
obratnou pěstí z hloubi kamene
Když ta se zlomí k zemi padá rána -
to na svůj původ kámen vzpomene


My nejsme z kamene ach my jsme jenom z prachu
a čím jsme lehčí tím víc nestálí
Dej Bože života i naděje i strachu
abychom vždycky k Tobě stoupali


Dnes bílá skryla všechnu špínu ulic
a sníh pak padal vzhůru do nebe
Kdo světlo přijal když mu padlo na líc
ten stoupá s ním a už ho nezebe


neděle 9. října 2016

Krajské volby - poděkování

Vážené dámy, vážení pánové, přátelé,


v sobotu se uzavřely volební místnosti krajských voleb a téměř okamžitě jsme měli jejich výsledky -  díky skvělé práci tisíců lidí, kteří se na organizaci voleb podíleli. Díky pracovníkům obcí, dobrovolníkům, ale i Českému statistickému úřadu, který provozuje server volby.cz.


V Plzeňském kraji volila o něco více než třetina oprávěných voličů. Konkrétně:k volbám jich přišlo 163.235, mohlo jich přijít, neboť mělo právo (a možná i trochu povinnost), 456.716. Poděkování patří všem, kteří se rozhodli volit.  Proč skoro 2/3 lidí volit nepřišlo, je otázkou nejen na ně, ale i na (zejména) vrcholné politiky kraje a státu.


Postupně se začínají objevovat analýzy a komentáře ... i já jsem v pokušení jednu takovou "konkrétní, lehce subjektivní a klatovskou" připravit. Ale zatím počkám, abych dal příležitost jiným, povolanějším.


Nyní mně dovolte poděkovat všem, kteří volili stranu, již jsem z 25. místa kandidátky podporoval ("25ka" se mi, mimochodem líbí, kdysi ji totiž v hokejové reprezentaci nosil Bohuslav Ebermann : pamatujete?) Neztratili jsme se - v samotných Klatovech dokonce ODS, vedená starostou Rudou Salvetrem, zvítězila s 24,32% odevzdaných hlasů.
Mě těší 656 preferenčních hlasů, které mě v rámci ODS posunuly na "pomyslné" deváté místo.


Děkuji všem, kteří mně dali svůj preferenční hlas. V mnoha případech vím a tuším, kdo jste, byť volby jsou samozřejmě tajné. Ale řekli jste mně to, případně naznačili, známe se, jsme seriozní a slušní lidé a nemá tedy cenu hrát si "na tajemství." Vážím si toho, že jste mně své preference dali. Protože jsem mimo "hranice Klatov a Klatovska neznámý a neviditelný", jsou "moje letošní preference" téměř výhradně "klatovské", mohu-li to takto napsat. Těší mě to.


Gratuluji všem, kteří získali zastupitelský mandát a přeji jim, aby další 4 roky dobře a kompetentně spravovali náš kraj.


Václav Chroust