středa 28. září 2016

Krajské volby 2016 - Plzeňský kraj

Vážené dámy, vážení pánové, přátelé,

dovolte mi, abych dnešní příspěvek věnoval politickému tématu.

I v letošních krajských volbách podporuji ODS. Tentokráte z 25. místa její kandidátky.

Budu rád, když se rozhodnete ODS volit. Věřím, že nabízí praktický a racionální program pro náš kraj. http://www.pravykraj.cz/

Věřím, že na své kandidátce nabízí slušné a kompetentní lidi. Lidi, kteří jsou ochotni a připraveni pro svůj kraj pracovat. Lidi, pro které je jejich úkol a vize důležitější, než jejich „postavení.“ http://www.pravykraj.cz/kandidati-ods-plzen-2016

Potěší mě, když – volíte-li ODS – dáte svůj preferenční hlas i mně.  Ještě více mně potěší,  když – chcete-li dát preferenční hlas mně – zvolíte ODS. Tím, pomyslně, splním svůj úkol: podpořit ODS v těchto volbách, které nejsou zdaleka nedůležité.

Věřím, že naše země svou historií, geografickou polohou, mentalitou lidí, kulturou, prostě vším … patří do Evropy, a to Evropy západní.  Že bude vždy ctít evropské hodnoty. Že svoboda, rovnost a volnost, vzájemná solidarita  nám budou nade vše. Že lidská sounáležitost nás povede k tomu, abychom  byli společností, která dává příležitost talentovaným i handicapovaným , mladým i starým, „veselým i smutným.“

I to a nejen to budou muset vzít za své ti, kteří budou zvoleni zastupiteli Plzeňského kraje. Jakkoliv se budou muset starat především o věci praktické, krajské, nesmí zapomínat ani na to, že mají povinnost reprezentovat i názor svých voličů na otázky všeobecné, třeba i celoevropské. Jedině tak splní svůj úkol, ke kterému se chtějí zavázat.

Přeji Vám, abyste uvážlivě volili  a zvolili.

Přeji Vám vše dobré.

Václav Chroust


čtvrtek 7. července 2016

A to je ta krásná země

Jsou chvíle, a díky Bohu za ně, kdy máme pocit, že naše naše osudy splývají s osudy mnohými, kteří tu byli před námi, a ačkoliv dávno nejsou, ba dokonce jsou zapomenuti, oni, jejich touhy, lásky a nenávisti, jejich "životní chvění"    (možná i "se"),  přesto máme pevný, snad i neochvějný pocit, že - jdeme-li krajinou, kterou milujeme - tu s námi jsou. A přáli bychom si, aby mohli vystoupit ze zapomnění, aby kniha života, která nepomíjí nižádnou vteřinu jejich života, jen je nám zastřena, byla na malý okamžik pro nás otevřena, abychom mohli číst :


... tam na své pouti pozdravujte zemi.

Ach zemi krásnou, zemi milovanou,
kolébku mou i hrob můj, matku mou,
vlasť jedinou i v dědictví mi danou,

šírou tu zemi, zemi jedinou! 


Tak nějak jsme si dnes připadali na krásné vycházce do "blízkého okolí". Proč ty uvozovky ?  Protože někdy je nám právě ono blízké okolí vzdálené. Zkoumáme cizí kraje, mravy, zvyklosti, uchvacuje nás to, čím, jak tušíme, obohatily ony cizí kraje život náš. Ale malinko zapomínáme, že "blízké okolí" je onou "rodnou hroudou", o níž víceméně psali "romantici", která vytvořila i nás.

A proto každá "návštěva blízkého okolí" budiž požehnána. 

Tržek - Zboudovka - Hubenov - Běšiny - Tržek.































středa 22. června 2016

Ideální Klatovy - pozvánka na 30.6.2016

Dámy a pánové,

dovolte  mi, abych Vás pozval na přednášku - prezentaci, která se uskuteční ve čtvrtek 30.6.2016 od 18:00 v refektáři jezuitské koleje ( vstup z nádvoří koleje).

Na ní studenti pražské architektury představí své ročníkové práce, úvahy na téma "Ideální Klatovy."  Téměř rok se studenti pod vedením svých učitelů seznamovali s naším městem a jeho zákoutími, aby nám, Klatovanům, nabídli své příspěvky na téma " jak by šlo ideálně Klatovy dotvořit." Vymysleli leccos zajímavého, leccos překvapivého,leccos krásného.

Chcete-li se s jejich prací a jejich učiteli seznámit, přijměte moji pozvánku do jezuitského refektáře, místa, které není běžně pro veřejnost otevřené.

Požádal jsem architektu města Ing. Evu Kovaříkovou o stručnou anotaci přednášky, zde je :

Ideální Klatovy
"Doplnění městské struktury a náprava chyb - semestrální zadání studentů ateliéru  Novotný, Koňáta, Zmek, FA CVUT Praha. Studenti  FA ČVUT ve spolupráci s městem Klatovy vytipovali v zimním semestru 2015 místa, která město potřebuje vyřešit.  Při první návštěvě města a podrobné prohlídce potencionálních lokalit studenti sami nabídku ještě rozšířili o některá, zdánlivě neřešitelná místa." 

Věřím, že se Vám přednáška bude líbit a že bude nejméně tak originální, jako je pozvánka, kterou studenti připravili. Pozvánku přikládám.

Těším se na setkání.

Ing. Václav Chroust
místostarosta




čtvrtek 16. června 2016

Klatovy - Lubský les - proslov na pietním aktu na památku obětí Heydrichiády

Dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás přivítal na pietním aktu, jímž si každoročně, v polovině června, připomínáme lidské oběti, které byly v průběhu tzv. heydrichiády zavražděny mezi 31.5. a 3.7. na této bývalé vojenské střelnici. Bylo jich 73, byli mezi nimi nejen zralí muži a ženy, ale i lidé mladí, dvě z žen byly dokonce těhotné.  Byli mezi nimi velmi, velmi mladí lidé, i celé rodiny, jež staly obětí msty, nacistické zvůle následující po atentátu na nechvalně proslulého Reinharda Heydricha, SS Gruppenführera a generála policie, který coby zastupující říšský protektor v Čechách a na Moravě během svého krátkého působení téměř zdecimoval český protinacistický odboj.

A právě atentát na tuto nacistickou kreaturu a jeho tzv. „schvalování“, jak nás poučují mladí klatovští badatelé Jan Jirák a Lukáš Kopecký, byly důvodem poprav zde ve Spáleném lese. Badatelé správně uvádějí to, co do svých spisů zanesli ti, kteří se podíleli na zdejších vraždách. Byl však atentát a jeho „schvalování“ tím skutečným důvodem ? Jevově jistě ano, logicky nikoliv : důvod je vždy v nějaké vazbě s příčinou … v jaké vazbě byla smrt lidí popravených zde v Lubském lese se smrtí Heydrichovou ? Jen v časové, v žádné logické, odpovídám, proto všichni ti, co zde byli zavražděni, byli lidé nevinní, byli to mučedníci, jejichž osudy a jména bychom neměli zapomenout, jakkoliv jejich lidské osudy byly různé.

Lidé z „lubského lesa“, dovolíte-li mně toto oslovení, nebyli ve své většině z Klatov. Mnoho z nich bylo z Bernartic, jihočeské obce, jež se dostala „do spárů“ klatovského gestapa, mnozí byli z Písku, Strakonic, Sušice, Věšína, ale i obcí z okolí Klatov,  Plánice … mohl bych přečíst celý seznam obětí, na nikoho bych nechtěl zapomenout.  Dnes mi dovolte připomenout jen některá jména : rodina Viktorova z Věšína, společně s otcem a matkou museli 1.7. zemřít i šestnáctiletý Jiří a devatenáctiletá Marie. Rodina Krzákova z Bernartic, s otcem a matkou byly popraveny i dcery : osmnáctiletá Zdeňka a jednadvacetiletá Jiřina. Rodina Doubkova …  slzy se nám derou do očí a ptáme se proč ?

Hořkost jejich posledních chvil  musela být bezmezná a nevím, kde hledali útěchu, lze-li ji vůbec v takové situaci a na této zemi najít. Maně mi tanou na mysli biblická slova : „Bože můj, bože můj, proč jsi mě opustil ?“

Nemohu nevzpomenout slavný monolog, jež v samém závěru filmu Vyšší princip pronáší zdrcený profesor Málek, zosobněný skvělým Františkem Smolíkem : „ Vaši spolužáci…..byli včera zastřeleni…..pro schvalování atentátu. Z hlediska vyššího principu mravního…..vražda na tyranu není zločinem! Já protestuji tak, jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů. Jejich nevinná…..čistá krev…..ať padne na hlavu jejich vrahů.“

Prof. Málek svá slova, jak film vypráví, pronesl ve dnech, kdy zde v Klatovech gestapo pokračovalo ve své neblahé pomstychtivé činnosti. A já chci věřit, že filmová fikce, má odraz i v realitě tehdejší doby – že byli nejen lidé, kteří našli odvahu a sílu říci cosi obdobného, ale i lidé, kteří to byli schopni vyslechnout a udržet v sobě, nevyzradit slova, která by byla v tehdejší chvíli, pokud by byla vyzrazena, pomyslným polibkem smrti. Že i tehdy, uprostřed zoufalství, úzkosti, ba přímo strachu, byla mezi lidmi jiskra naděje, dotek lásky a pevná víra v to, že navzdory ukrutnému bezpráví, nespravedlnosti, zášti a všemu zlu, jež tehdy prostoupily prostor a čas, ve kterém lidé museli žít, že navzdory tomu všemu je mimo onen prostor a čas živá láska.

Že nakonec tak, jak nás svědci, jejichž slova prostupují časem, učí ( a říkáme jim někdy proroci), dojde každý své spravedlnosti a lásky, jež není svázána omezeností tohoto světa. Protože pokud by tomu tak nebylo, nelze zde najít smysl našich životů.

A proto mi dovolte závěrem, aniž bych komukoliv chtěl cokoliv vnucovat, vybídnout Vás k tiché vzpomínce na ty, kteří zde na tomto místě zaplatili vlastní nevinnou krví … pro mě osobně ta chvilka ticha, ke které Vás vyzývám, začíná slovy : „ Otče náš, jenž jsi na nebesích …“



úterý 17. května 2016

Svatý Jene z Nepomuku

Jsou dny, které se nezapomínají. Jsou protkány stříbrnými vlákny našich vzpomínek. Proč stříbrnými ? Protože barvy duhy čas přemění ve stříbro starých filmů. 


Takový je  16. květen. Slavíme svatého Jana z Nepomuku, byť umučen byl 19. března. 16. květen mu ale sluší. Je to den, kdy se pro tuto zemi narodil (například) náš syn Petr a my všichni jsme šťastni, že ho máme. Pro "nebe", jak říká "naivní přítel," se narodili jiní : ( například) Giovanni Coppa, kdysi nuncius v České Republice, později kardinál : zemřel 16.5.2016.


Zemřeli však i jiní. Byli solí země, pracovali proto, aby činili dobro.  Milovali a byli milováni. Jakkoliv pochybovali o nesmrtelnosti své duše, žili jakoby neměli nikdy zemřít, jakoby věčnost byla s nimi sama. 


Avšak anděl smrti navštěvuje ty, které on sám vyvolil, nečekaně, očekáván, dle své volby. A my pak přecházíme ze světa do světů s verši, které nám jako slza skanou ze rtů : 


Ne, nenatrháš z nebe hvězd ... abychom končili slovy : Svatý Jene z Nepomuku ...


Anebo se mýlím ?


neděle 3. dubna 2016

Barokní jezuitské Klatovy 2016 - program

Dámy a pánové,

dovolte mi, abych Vás už podesáté pozval na Barokní jezuitské Klatovy. Uskuteční se ve dnech 22. až 24.dubna v jezuitském „komplexu“ ( tj. dnes v ve společenském sále Městské knihovny, v jezuitském kostele, v katakombách) v Klatovech.
Co nás čeká ?

1   Tradičně historická konference. Ta začne v pátek 22.4. v 16:00 přednáškou Miroslava Herolda o vztazích mezi jezuity a dominikány v barokních Klatovech. Historická konference bude pokračovat v sobotu ( od 9:00), kdy se bude věnovat baroknímu kazatelství. Svá vystoupení přednesou např. prof.Jiří Mikulec, dr. Martin Svatoš, doc. Marie Janečková či dr. Petra Oulíková. Podrobný program je přílohou tohoto textu. Všechna vystoupení pečlivě vybrala patronka historické konference Doc. Ivana Čornejová, ta je na závěr i zhodnotí.

2)      Krásná barokní hudba. Ta doprovodí dvě mše :
n  requiem, jež bude  sobotu 23.4. od 17:00 v jezuitském kostele celebrovat jezuitský provinciál Josef Stuchlý,
n  mši svatou, kterou v neděli 24.4. od 10:00 bude celebrovat biskup František Radkovský.
Kolegium pro duchovní hudbu pod vedením Víta Aschenbrennera připravilo dvě zajímavé skladby – requiem od klatovského regenschoriho Václava Flašky a mši od Jana Dismase Zelenky. Těžko říci, na co se ( z hudebního hlediska) těšit více.
3)      Disputace či rozprava : pod titulem „Potkali se jezuita a dominikán ..“ přímo v klatovských katakombách v neděli 24.4. od 17:00 budou diskutovat jezuita Miroslav Herold a dominikán Benedikt Tomáš Mohelník. Jejich rozpravu bude moderovat další dominikán Jindřich Poláček.

4)      Výstava a přednášky v PASKu ( Pavilonu skla), kde  návštěvníky v průběhu soboty a neděle ( 23. a 24.4.) kurátorka této výjimečné expozice Jitka Lněničková přesvědčí, že šumavské barokní sklo skutečně dobylo svět.

Stručně jsem Vám popsal ( možná příliš stručně) program, na který se můžete těšit. O předposledním dubnovém víkendu se v Klatovech sejdou lidé, kterým baroko není prázdným pojmem. Lidé, kteří Vás, věřím, zaujmou. Postupně Vám je představíme na našich www stránkách a na „facebook(u)“ klatovských katakomb.
Ke své práci přistupují se zřetelem na slavné jezuitské heslo : OMNIA AD MAIOREM DEI GLORIAM.

Dovolte mi proto, abych Vás ještě jednou srdečně pozval na Barokní jezuitské Klatovy 2016.


Přeji Vám vše dobré, hezký den.


Václav Chroust

pátek 1. dubna 2016

Naděje uprostřed falešného světa

Kdo čte české noviny a jejich internetové klony a kdo sleduje českou "politiku a veřejný život", musí , bohužel a nakonec, dojít k neradostnému závěru : " Tomuto světu vládne faleš, klam, sebestřednost". Vše , co je liché, se marketingově a (propagandisticky) tlačí do světel reflektorů a to ostatní hyne. 

A tak se můžeme dočíst úvahy naprostých "lúzrů"( anglicky : looser) , kteří parazitují na jménu svých slavnějších otců, či matek nebo se můžeme dočíst o tom, co si myslí "sráči" ( a omlouvám se za toto vyjádření), kteří si mohou dovolit ( na náklady státu) pořídit si tiskové mluvčí a nutit nám své "ego", abychom "věděli" ... asi že existují.

Uprostřed tohoto světa však, bohudíky, existuje naděje. Tu potkáváme ( a někdy snad i  a bohužel ) míjíme  dnes a denně. A protože mediální svět může tvořit kdekdo, a to díky facebook(u) a nejrůznějším blogům, můžeme tak (asi opět díkybohu)  činit i my. I při své maličkosti a zanedbatelnosti můžeme proti tomu falešnému a povrchnímu obrazu světa bojovat. 

A proto si nyní dovolím říci, že mojí nadějí uprostřed falešného veřejného mediálního světa  byly v poslední době dvě zajímavé přednášky :

1) Tu první : přednesl v klatovských katakombách  Tomáš Petráček. Pan docent hovořil (zdánlivě) o Bílé Hoře ( myslí se tím bitva z roku 1620) či spíše o mýtu "Bílé Hory". Předvedl brilantní výkon. Pominu-li nyní podstatu věci, zdůrazním jediné - při svých 40ti (?) létech prokázal schopnost nahlížet historické události z širší perspektivy, schopnost zhodnotit je a schopnost zasadit je do určitého kontextu. Prokázal, na rozdíl od mnoha jiných, kteří se tlačí do "veřejného prostoru", schopnost, rozhled.

2) Tu druhou : přednesl v městské knihovně v Klatovech Jan Wiendl. Hovořil o F.X. Šaldovi, o jeho úvahách na téma demokracie a revoluce. Pan docent prokázal důkladné znalosti, schopnost všimnout si zajímavých souvislostí. V podstatě však hovořil k dnešku. Navzdory našemu "okouzlení se" sebou samými, žijeme, v psychologické a sociologické rovině, velmi podobný život jako naši prvorepublikoví předci.  I on prokázal, na rozdíl od mnoha jiných, kteří se tlačí do "veřejného prostoru", schopnost, rozhled.

Přiznám se, že bych si - v pátek večer, když listuji časopisy, které jsem si v týdnu odložil, protože jsem neměl čas je číst  - rád přečetl například o těchto mužích a jejich názorech, protože, zdá se mi, mají co říci. Namísto toho se na mě "valí", bohužel i ze stránek "renomovaných", pochybná mediální veteš a brak. Pochybnější o to, že sama tvrdí " já jsem norma, já jsem normální, já jsem obraz dnešního světa." 

Tak jako synové nemohou změnit činy svých otců, nemůže ani člověk sám - po určitou dobu - změnit běh tohoto světa. Věci a události se prostě dějí a i když tušíme ( a někteří snad i vidí) jejich konce, není síly změnit proud řeky, která plyne. Můžeme jediné - zanechávat zprávy na cestě : a to se nyní snažím. Třeba je někdo bude číst ...